Historie školy v Brníčku

Škola v Brníčku se za ta dlouhá léta stala neodmyslitelnou součástí života obce, vždyť většina obyvatel prošla jejími lavicemi a odnesla si do života nejen vědomosti, ale i vzpomínky. Na učitele oblíbené i obávané, na spolužáky, se kterými strávili v lavicích spoustu let, na historky, které se odstupem času zdají veselé a zábavné.

V dějinách obce Brníčko je zmínka, že se vyučovalo již dříve než před 150 lety.  V roce 1820 v Brníčku vyučoval církevní učitel z Lesnice pan Josef Frič. Z roku 1822 je zmínka o církevním učiteli panu Fabiánu Štikovi. Škola se tehdy nacházela u místního kostela s návštěvností 36 žáků. Přibývajícími roky se počet žáků zvyšoval.  V roce 1857 bylo 72. V tomto roce vypukl v Brníčku velký požár, který poškodil i kostel. Zvony z věže spadly i s varhany a byly zničeny. Oheň v krátkém čase zasáhnul 6 okolních domů. Při tomto požáru byla zasažena i škola, která nebyla již schopna dalšího školního vyučování. Budova byla sice opravena, ale v roce 1861 se ukázalo, že dosavadní tehdy školní světnice pro počet žáků, který  vzrostl  na 80 nestačí.  Bylo tedy z vyššího místa nařízeno, aby obec Brněnská a přiškolená obec  Strupšínská  společně v obci Brněnské vystavěli školu a k tomuto účelu koupili od pana Josefa Merty stavební místo a vystavěli novou školní budovu.

V roce 1862 se do nové školní budovy přistěhoval učitel pan Martin Hrubý. Na podzim roku 1862 byla nová školní budova s velkou slávou posvěcena a po skončení slavnostního obřadu byli školní žáci na útraty obecní vyčastováni. V tomto roce vzrostl počet žáků na 86 a v roce 1863 na 90.

Dále je v dějinách devítileté národní školy Brněnské psáno, že v roce 1870 již bylo 159 žáků.

Škola organizovala společně s představiteli obce výlety s hojným průvodem na místní zříceninu hradu, tam pořádali sportovní klání, zpěv a zábavu. Rovněž za rakouské říše místní škola oslavovala různé výročí císařské rodiny.

V roce 1880 bylo přistaveno další patro školní budovy. V tomto roce postihla obec nakažlivá nemoc a škola byla na krátkou dobu uzavřena. Bohužel zemřely i některé děti a počet žáků se ve škole snížil.

Postupně byla škola dovybavována učebními pomůckami.

V minulém století naši obec a školu zasáhly 2 světové války. V tuto dobu bylo pořízeno málo záznamů v kronice školy. Snad za zmínku stojí uvést jméno řídícího učitele pana Františka Macháčka a řídící učitelky paní Boženy Bartošové, kteří zde učili nejdéle.  Jsou mezi námi pamětníci, kteří za jejich doby učitelské seděli v naší škole v lavicích.

Důležité je uvést, že za druhé světové války jsme měli  mnoho našich občanů ve válce. Bylo to tím, že již jako malí chlapci byli v naší škole vedeni k vlastenectví a to se v nich projevilo právě v době, kdy to naše vlast potřebovala nejvíce.

V druhé polovině minulého století je kronika školy vedena podrobněji. Dnešní střední generace vzpomíná na našeho pana řídícího Josefa Straku, který nejen že zde učil dlouhá léta, ale byl především člověkem, který pozvedl v naší obci kulturu. Díky jeho aktivitám prosperovalo v obci kino a hlavně zde, díky jeho úsilí, vznikla filmová kronika, která je historickou památkou pro nás a naše potomky. Vzpomeňme si jen, kolik filmů jsme zhlédli nejen v kině, ale i ve třídách. Kolik jsme absolvovali výletů do okolí a do celé republiky, kolik se nacvičilo divadelních her. Pravidelně škola byla a je, i dnes ,nedílnou  součástí všech kulturních akcí v obci, včetně oslav založení naší republiky a ukončení druhé světové války.

V 80 letech minulého století vedení školy převzali manželé Korpasovi, kteří pokračovali i v mimoškolské činnosti. Vedli například recitační kroužek, zdravotní kroužek, organizovali také dny dětí a další činnosti.

Při vzpomínkách na minulost jsem se zmínil o lidech, kteří  zde  působily nejdéle. Za celou dobu existence školy zde učila celá řada učitelů. Je zde na místě všem poděkovat za jejich snahu vzdělávat naše děti a uvést je do života. Je důležité zmínit se, že naše škola prošla několika  rekonstrukcemi  a opravami, na pracích se podíleli i naši občané a především rodiče. Bez jejich úsilí by škola neměla dnešní podobu.

Současné vedení školy s celým pedagogickým sborem má snahu vést školu tím nejlepším způsobem. Svědčí o tom i ta skutečnost, že zjištěným průzkumem ve škole jsou znalosti našich žáků nad celorepublikovým průměrem.